Splývání je forma sebezáchovy, když na širém moři není jediný pevný bod, který by umožňoval záchranu. Když člověk splývá , je jakousi bójí uprostřed nicoty - drcený mezi nesmírnou oblohou a nekonečnou hlubinou. Splývání je stav naděje: šetření energie a víra v pomoc, ať v podobě pevniny či ruky. Splývání je odevzdání. Tady není čas a prostor na velké sny, umění a myšlenky; je to touha po kapce vody a troše pevné půdy pod nohama - jsou to malé, skromné sníčky uchovávající poslední zbytky příčetnosti.
